V technických specifikacích televizorů a monitorů se často uvádí několik hodnot souvisejících s jasem. Výrobci obvykle zdůrazňují maximální jas a typický jas, ale bez pochopení toho, jak jsou tyto hodnoty měřeny a co znamenají při běžném používání, mohou být matoucí.
Co tedy tyto hodnoty jasu skutečně znamenají pro uživatele a jak by měly být interpretovány? Tento článek vysvětluje rozdíly mezi třemi hlavními měřeními jasu používanými u moderních displejů: maximálním jasem, typickým (standardním) jasem a minimálním jasem. Přestože jsou uváděny jako samostatné specifikace, všechny popisují stejnou vlastnost – jas obrazovky – měřený za různých testovacích podmínek.
Typický (standardní) jas obrazovky
Typický jas je standardní úroveň jasu, kterou televizor nebo monitor poskytuje při běžném používání. Odráží výkon obrazovky při standardním nastavení obrazu – tedy při nastavení, které většina uživatelů používá při sledování televize, filmů nebo jiného obsahu.
U většiny televizorů tato nastavení odpovídají hodnotě jasu přibližně 50 a kontrastu v rozmezí 80 až 100, přičemž přesné hodnoty se liší podle výrobce a zvoleného režimu obrazu.
U moderních televizorů a monitorů se typický jas obvykle pohybuje v rozmezí 300 až 400 cd/m² (kandel na metr čtvereční). Někteří výrobci stále uvádějí jas v nitech, což je starší označení, které je technicky ekvivalentní jednotce cd/m². V tomto článku používáme jednotku cd/m², což je oficiální jednotka SI pro měření svítivosti (luminance).
Typický jas je nejužitečnější specifikací pro každodenní používání, protože představuje úroveň jasu, kterou uživatel skutečně uvidí za běžných provozních podmínek. Na rozdíl od maximálního jasu, kterého lze dosáhnout pouze za specifických podmínek, poskytuje typický jas mnohem realističtější představu o tom, jak jasný bude televizor nebo monitor při běžném používání.
Maximální jas obrazovky
Maximální jas je nejvyšší úroveň jasu, které může televizor nebo monitor dosáhnout při laboratorním testování. Obvykle se měří při nastavení jasu i kontrastu na maximální hodnoty během zobrazení zcela bílého testovacího obrazu nebo – častěji – malého bílého testovacího okna.
Při běžném používání obrazovka téměř nikdy nezobrazuje obsah za těchto podmínek, takže výrobcem uváděný maximální jas se při normálním sledování jen zřídka dosáhne. Přesto výrobci tuto hodnotu často zdůrazňují v marketingových materiálech, například propagací televizoru s maximálním jasem 2 000 cd/m², aniž by vysvětlili přesnou metodiku měření použitou k získání této hodnoty.
Přestože maximální jas poskytuje obecnou představu o maximálním světelném výkonu displeje, není nejlepším ukazatelem jeho skutečného výkonu při běžném používání. Vyšší maximální jas obvykle znamená výkonnější podsvícení nebo – v případě samosvíticích displejů – schopnost vytvářet jasnější světlé oblasti obrazu. Neříká však, jak jasný bude displej při každodenním používání.
V případě OLED displejů jsou výrobci při uvádění maximálního jasu obvykle opatrnější. Přestože OLED panely dokážou krátkodobě vytvářet velmi jasné světlé oblasti, dlouhodobé udržování extrémně vysokého jasu zvyšuje tvorbu tepla, urychluje stárnutí panelu a zvyšuje riziko trvalého vypálení obrazu (burn-in). Proto televizory OLED automaticky omezují maximální jas, aby chránily panel.
Minimální jas obrazovky
Minimální jas je nejnižší úroveň jasu, kterou může televizor nebo monitor vytvořit. Měří se při nastavení jasu i kontrastu na minimální hodnoty během zobrazení bílého obrazu. U většiny displejů činí tato hodnota přibližně 100 cd/m², přesná hodnota však závisí na konkrétním modelu.
Z praktického hlediska má minimální jas jen malý význam. Mimo laboratorní testování se používá jen zřídka a na běžný zážitek ze sledování nemá prakticky žádný vliv. Proto by měl být považován spíše za referenční technickou specifikaci než za důležitý faktor při porovnávání televizorů nebo monitorů.
