Výstupní port SPDIF

S/PDIF je Sony/Philips Digital Interconnect Format, někdy dekódovaný jako Sony Philips Digital Interface (stejná zkratka). Tento formát vyvinuly společnosti Sony a Phillips. Tento formát lze přenášet optickým nebo koaxiálním kabelem. Jedná se vlastně o protokol pro přenos dat. To znamená, že je důležité pochopit, že tento standard nemá nic společného s typem kabelu, jedná se o standard pro kódování a následný přenos dat.

Co znamená SPDIF v televizi?

SPDIF je formát přenosu dat používaný k připojení různých komponentů domácího kina a zábavních systémů ke zvukovým systémům.

Je založen na standardu AES3 a přenáší dva kanály nekomprimovaného PCM nebo komprimovaného prostorového zvuku 5.1/7.1 (například zvukový kodek DTS).

Tento standard však nepodporuje bezztrátové formáty prostorového zvuku, protože vyžadují větší šířku pásma.

Jaký je rozdíl mezi digitálním zvukovým výstupem SPDIF a optickým SPDIF?

Existují dva standardy SPDIF podle typu konektoru: měděný a optický. Tyto dva standardy jsou z hlediska typu kódování stejné. Rozdíl spočívá v tom, že digitální zvukový výstup SPDIF používá k přenosu dat (například zvuku) měděný kabel, zatímco optický SPDIF používá k přenosu zvuku optické vlákno.

Jak jsem již uvedl, tyto výstupy byly vyvinuty společně společnostmi Sony a Philips pro použití v televizorech a dalších zvukových zařízeních. A používají se především k přenosu zvuku, například z televizoru do externího aktivního reproduktoru (například soundbaru).

Zpočátku SPDIF podporoval přenos zvuku ve stereofonním formátu bez komprese. Po dalším zdokonalení podporuje SPDIF výstup zvuku ve formátech 5.1, 7.1 a s kompresí.

Stručná historie výstupu SPDIF

Původně se tento přenosový formát objevil v 90. letech 20. století, na počátku éry digitálního zvuku, kdy se zvuk začal zaznamenávat digitálně na CD.

Tehdy vznikla potřeba přenášet zvuk digitálně do soundbaru nebo reproduktoru bez dalších převodů. Tehdy vznikl formát SPDIF, který byl navržen pro přenos zvuku z přehrávače DVD do reproduktorů, stereofonních systémů a soundbarů.

SPDIF tuto úlohu zcela splnil, takže se postupem času stal v oboru velmi rozšířeným. SPDIF se používá v televizorech v podobě optického výstupu. Později byly zavedeny podobné možnosti přenosu zvuku, jako je HDMI ARC.

Jaký je rozdíl mezi SPDIF a optickým přenosem?

Kromě formátu SPDIF se aktivně používá i další formát přenosu zvuku – Toslink (známý také jako optický). Jedná se o formát pro přenos signálů pomocí optických vláken.

Z technického hlediska je fungování optických kabelů stručně popsáno takto: Optické kabely přenášejí informace ve formě světla, které prochází optickým vláknem.

Když říkáme „optický“, myslíme tím formát ADAT, který je jakýmsi konkurentem SPDIF. Takový signál je však třeba převést, aby se zabránilo rušení. Má však i své výhody. Na rozdíl od přenosu dat po měděných kabelech světlo netrpí útlumem ani impedancí, takže signál lze přenášet na libovolnou vzdálenost.

Optický signál se obvykle přenáší optickým kabelem, zatímco SPDIF se obvykle používá koaxiální kabel s konektorem RCA. Lze však použít i optický SPDIF prostřednictvím optického kabelu.

Co je digitální zvukový výstup SPDIF?

Digitální audio výstup je výstup v podobě zástrčky známé již z dob analogové televize, správný název je RCA. Zařízení jsou vzájemně propojena koaxiálním kabelem, zvuk je přenášen digitálně pomocí speciálních protokolů. Přibližná maximální délka kabelu mezi zařízeními je 10 metrů. Maximální délka kabelu však závisí na kvalitě použitých materiálů a výrobě kabelu.

Co je to optický SPDIF?

Optický formát SPDIF (Sony/Philips Digital Interface Format) je standardem pro přenos signálů přes optický kabel. Zvuk je přenášen pomocí laseru přes optický kabel mezi zařízeními. Výkon přenášeného optického signálu stačí k přenosu signálu na vzdálenost mezi zařízeními přibližně 10 metrů. V případě optického kabelu se konektor na zařízení nazývá Toslink.

Optický SPDIF vs. digitální audio výstup SPDIF

Tyto výstupy jsou z hlediska kvality přenášeného signálu stejné. V případě optického SPDIF se však jako přenos signálu používá optický signál, v druhém případě fyzický signál.

V obou případech je zvukový signál přenášen digitálně a nepodléhá zkreslení ani útlumu. Na rozdíl od analogového signálu, který je náchylný ke zkreslení a při různých frekvencích nerovnoměrně slábne: čím vyšší je frekvence, tím více signál slábne. Oba formáty SPDIF se používají poměrně široce, optický v televizorech, fyzická rozhraní jsou běžnější v počítačích.

Další porty pro digitální přenos zvuku

Podobných připojení pro přenos digitálního zvuku není mnoho, jedním z hlavních úkolů těchto protokolů je přenos digitálního vícekanálového zvuku DTS nebo Dolby z jednoho zařízení do druhého.

Podobné funkce plní port HDMI a varianta HDMI ARC, Display Port. Jedná se však o protokoly, které kombinují přenos obrazu a zvuku, zatímco SPDIF je čistě formát pro přenos zvuku.