V roce 2016 byla hlavní novinkou v televizorech podpora HDR (High Dynamic Range), což je video s rozšířeným rozsahem barev a tónů. HDR nevzniklo náhodně. Nejprve, v roce 2010, začala vývojová práce na zlepšení kvality displejů a bylo jasné, že brzy dosáhnou takového levelu, že standardní video nebude schopné přenést požadovanou kvalitu obsahu. Takže byla nalezena cesta, jak zlepšit kvalitu obsahu pomocí dodatečných HDR dat. V roce 2016 se na trhu objevily televizory QLED a OLED, které dokázaly zobrazit miliard barevných odstínů (10-bitová barevná hloubka) a obsahovaly integrovaný software pro zpracování HDR.
Co je dobré vědět o HDR
HDR jsou metadata vložená do kodeků; tato metadata jsou nastavena při natáčení videa nebo generována, když herní konzole vytváří video stream. Možná se ptáte, proč jsou metadata potřeba, když potřebná data mohou být rovnou vložena do kodeku. Proč tedy přidávat metadata zvlášť? Je to jednoduché. HDR je určeno pro displeje podporující 10-bitovou barevnou hloubku; 8-bitový displej zobrazuje 256 stupňů jasu, zatímco 10-bitový displej zobrazuje 1024 – 4krát více. Pokud vytvoříte video pouze pro 10-bitové displeje, nebude správně zobrazeno na 8-bitových displejích. Kodeky také komprimují video, aby zmenšily velikost souboru, takže některé sekvence barevných úrovní jsou nastaveny pro skupinu pixelů místo jednotlivých. Je také důležité si uvědomit, že kvalita videa velmi závisí na osvětlení scény; například pokud natáčíte scénu, kde stolní lampa osvětluje stůl v tmavé místnosti, lampa bude dobře viditelná při nízké rychlosti závěrky. Všechny ostatní objekty v místnosti budou neviditelné a naopak; pokud natáčíte s vysokou citlivostí, dříve neviditelné detaily se stanou viditelnými a lampa se stane jasným bodem, který přehluší okolní objekty.
Proto je video dodáváno ve formátech, které podporuje každý televizor. Video můžete sledovat na jakémkoliv televizoru, dokonce i na starém modelu před érou HDR, ale moderní televizory podporují vyšší úrovně barev a kontrastu. Tyto televizory mohou zobrazovat video ve vyšší kvalitě a využívají metadata k vylepšení kvality videa přizpůsobením úrovní jasu a zpestřením obrazu.
Přehled vlastností různých HDR formátů
| HDR formát | Barevná hloubka | Jasnost (nits) | Metadata | Rok vývoje | Vlastnosti |
|---|---|---|---|---|---|
| Dolby Vision | 12 bitů | Až 4000+ | Dynamická | 2014 | Podporuje 12-bitovou barevnou hloubku, vyžaduje kompatibilní hardware |
| HDR10 | 10 bitů | Až 1000 | Statická | 2015 | Základní standard, jedno nastavení pro celé video |
| HLG (Hybrid Log-Gamma) | 10 bitů | Závislé na displeji | Žádná metadata | 2016 | Navrženo pro vysílání, kompatibilní s SDR i HDR displeji |
| Advanced HDR by Technicolor | 10 bitů | Až 1000 | Dynamická | 2016 | Nabízí flexibilitu v produkci a vysílání obsahu |
| HDR10+ | 10 bitů | Až 4000 | Dynamická | 2017 | Vylepšená verze HDR10, přizpůsobuje jas a kontrast pro každou scénu |
- Dolby Vision HDR: Nejpokročilejší formát, navržený s velkou rezervou do budoucna, podporuje 12-bitové displeje; takové displeje zatím neexistují a úrovně jasu mohou být nastaveny na úrovni snímku.
- HDR10: Jednodušší formát, kde jsou HDR metadata nastavena jednou na začátku videa.
- HLG (Hybrid Log-Gamma): HDR formát bez metadat, úrovně jasu jsou zaznamenány při natáčení jako gama křivky. Při přehrávání televizor reprodukuje část, kterou může zobrazit, a úrovně jasu, které televizor nezvládne, jsou ignorovány. Vhodné pro vysílání.
- Advanced HDR by Technicolor: Formát vyvinutý společností Technicolor, zaměřený na vysílání, méně vyspělý než Dolby Vision a HDR10+.
- HDR10+: Formát podobný Dolby Vision, určený pro displeje s 10-bitovou barevnou hloubkou.
Dva nejběžnější HDR formáty ve výrobě videa jsou HDR10+ a Dolby Vision; obvykle se tyto dva formáty navzájem konkurují. Televizory podporují více formátů a podporované formáty závisí na preferencích výrobce televizorů; například televizory Samsung nepodporují Dolby Vision, zatímco televizory LG ano.
